Tereza Hrdinová

 

V Brašnářství Tlustý jsem takřka od jeho vzniku, po Ivanovi Petrův ze všech zdejších nejdéle. Na začátku nás bylo jen šest, začínali jsme v malé zadní dílně, jak se říká “na koleni”. Na začátku jsem dělala v podstatě všechno, od opasků po peněženky až po brašny. Nyní mám na starost brašny, cestovní tašky, lodní vaky a aktovky. 

 

Cesta do Brašnářství byla dlouhá. K práci rukama a řemeslu jako takovému jsem vždy měla blízko díky své rodině. Pocházím z rodiny výtvarníka, můj tatínek byl loutkař - výtvarník v Divadle Spejbla a Hurvínka. Všemi známá Mánička z večerníčků je navržena podle mé mladší sestry. Dělat rukama a něco tvořit pro mě tak bylo odjakživa přirozené. V kanceláři jsem pracovala jen chvíli po narození dcery, kdy jsem na ni chtěla mít více času. I tak jsem ale po večerech v domácí krejčovské dílně pracovala na zakázkách kožených výrobků pro zákazníky, kteří si mě našli. Kůži jsem prostě měla v lásce vždycky.

 

V roce 1984 jsem se vyučila jako pánská krejčí. Po škole jsem začala pracovat v Jungmannově ulici v zakázkové výrobě kožených oděvů. Šila jsem co si umíte představit, od kožených kabátů, bund až po doplňky. Po revoluci firma skončila a kožené oblečení se také na chvíli přestalo nosit. 

 

Jednoho dne jsem náhodou zahlédla inzerát od Brašnářství Tlustý, přihlásila se a začala opět naplno s kůží - tentokrát jsem ale přešla z velkých kožených kabátů na kožené velké brašny. Šít umím vše, co máme v nabídce. Vždy jsem se ale chtěla specializovat na pánské věci a to se mi tady splnilo. Pokud si pořídíte jakýkoliv lodní vak nebo aktovku, můžete si být 100 % jistí, že výrobek prošel mýma rukama. 

 

Práce v Brašnářství mě baví hlavně tím, že je každý den jiný. Ráno se vždy podívám na jméno člověka, který si objednal další brašnu, jaké provedení si přál a s co největší pečlivostí na té tašce pracuji. Líbí se mi, že ráno s touto prací začnu a večer nebo další den brašnu dokončuji, mám z ní radost a jdu zase dělat specifický výrobek, který si objednal další zákazník. Přirovnala bych to k tomu, jako když sochař tesá své mistrovské dílo. Nikdy ho neudělá stejně a to mě na práci tady baví.

 

Dělá mi radost, když přijde zákazník a řekne ,,Já bych tu brašnu chtěl od té paní jako minule.” To je opravdové uznání mé práce. Právě tím, že naši zákazníci mohou za každým výrobkem vidět konkrétního člověka, jehož ruce na daném výrobku pracovaly, se lišíme od ostatních firem. Jinde jde spíše o sériovou, částečně automatizovanou výrobu. V tomhle typu firmy bych se nikdy nemohla cítit tak svobodně jako se cítím zde. Zde je to něco až magického mezi mnou a konkrétním zákazníkem, který se na brašnu těší, čeká na ni. Já se ji na druhé straně snažím udělat tak nejlépe, jak umím. Dovolila bych si říct, že věci od nás nejsou zdaleka to samé jako když si člověk koupí brašnu v běžném obchodě. Je za tím dotyk lidské ruky, každá je originál a je za ní spousta umu. To na našich výrobcích zbožňuji. Je to také jeden z hlavních důvodů, proč je považuji za opravdu výjimečné.